Z historie Petrovic

Osada Petrovice vznikla podobně jako další nejstarší středověká lidská sídla v blízkosti vodoteče. Řeky a potoky byly jednak zdrojem obživy, relativně pohodlnými a bezpečnými cestami v dobách, kdy ostatní území ještě pokrýval neproniknutelný prales, i prostředkem jejich ochrany. Teprve později vznikaly osady i na křižovatkách stále se rozšiřující sítě obchodních cest. Nejinak tomu bylo i v případě Petrovic. Nejstarší osídlení bylo nepochybně na ostrohu nad Botičem v místech dnešního kostela a zámku. Místo bylo od západu a jihu výhodně chráněno bažinatou nivou koryta Botiče a bylo v těsném sousedství několika obchodních cest. Jednalo se zejména o tzv. pražskou knížecí zemskou cestu z Vyšehradu přes Strašnice, která kopírovala tok Botiče a Petrovice obcházela z východu. Dále pak pokračovala na Pitkovice, Těptín, Mnichovice, Benešov a dále do Lince. Někdy byla tato cesta nazývána Horáckou.

Samotný název Petrovic je odvozován od jména vlastníka předmětného místa a bývá vykládáno jako Petrova ves nebo také "ves lidí Petrových, taktéž Petroviců zvaných". Dle jména zakladatele je možno alespoň přibližně určit dobu vzniku hradiště a potažmo i osady. Petr je jméno latinského původu významově odvozené od slova petr - skála. V Čechách se začalo používat až s vyšším stupněm rozvoje křesťanství, tedy až po roce 1000. Další nositelé tohoto jména do Čech přišli při zakládání kolonizačních měst a osad na počátku 13. století. Dalším z vodítek, podle kterých lze usuzovat na počátky osídlení, je stáří kostela. Kamenná stavba petrovického kostela sv. Jakuba Staršího je podle stavebně historického rozboru datována po roce 1250. Vzhledem k tomu, že výstavbě kamenného chámu zcela určitě předcházela stavba tvrze, obytných domů a dřevěného kostela, můžeme první osídlení posunout nejméně na začátek 13tého století.

První spolehlivá zpráva o Petrovicích je až z roku 1352 a je zaznamenána v Registru papežského desátku, kde jsou Petrovice uvedeny mezi obcemi s farností, které tuto zvláštní daň odvedly. Další ze záznamů již konkretizuje prvního známého vlastníka obce. Byl jím pražský měšťan Mikuláš Klementer a ze záznamu v Konfirmačních knihách, do nichž se zaznamenávaly změny v obsazení církevních úřadů, vyplývá, že ke dni 5. února 1355 "duchovní Volfard byl potvrzen na faru v Petrovicích, uprázdněnou smrtí faráře Matyáše, za přítomnosti Mikuláše Klementera, měšťana Většího Města Pražského." Z tohoto zápisu je zřejmé, že Petrovice vlastnil bohatý měšťan z Většího (Starého) Města Pražského, který měl jako patron farnosti právo zvolit nového plebána na uprázdněné místo. Klementerové byl bohatý patricijský rod a jeho členové se jako konšelé pravidelně objevovali v radě Většího Města Pražského. V petrovické tvrzi, vzdálené téměř den jízdy koňmo od Prahy, se o hospodářství staral purkrabí. Jižní a jihozápadní svahy nad Botičem s lehkou písčitohlinitou půdou a kamenitým podložím byly velmi vhodnou lokalitou k pěstování vinné révy. Tomu napovídá jednak původní historický místopisný název "Na vinici" i erbovní znamení rodu Klementerů - dva vinné listy. Erb rodu Klementerů se stal téměř beze změn znakem městské části Praha - Petrovice.

Klementerové měli Petrovice ve vlastnictví až do roku 1399, kdy je Anna Klementerová přinesla věnem svému choti Johánkovi Kbelskému. Nový majitel nechal opravit kostel a provést výzdobu interiéru celoplošnými freskami, jejichž fragmenty jsou v kostele k vidění dodnes. Kbelští "seděli na Petrovicích" až do roku 1429, kdy je Kateřina - dcera Johánka Kbelského - dala připsat svému choti Janu Kunvaldskému, který se později - v dobách, kdy se stal podkomořím císaře Říše římské a krále Českého - Zikmunda - začal psát Jan z Kunwaldu.

V následujících staletích Petrovice měnily mnohokrát své majitele, ať již prodejem nebo sňatkem či dědictvím. V jejich držení se poměrně rychle střídaly šlechtické rody i zvučných jmen:

  • do r. 1571 - Vladykové z Petrovic (několik i nespřízněných rodů, místně odvozující své jméno) - prodejem Petrovice získává
  • 1571 - 1575 -  Eva Říčanská z Olbramovic - od ní se prodejem stávají vlastníky panství
  • 1575 - 1630 - Homutové z Harasova - koupí získává Petrovice
  • 1630 - 1639 - Estera Mitrovská, rozená Lažanská z Bukové - dědicem ze závěti se stává její bratr
  • 1639 - Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové - sňatkem Aleny Lažanské z Bukova s Volfem Berkou získávají majetek
  • 1656 - Berkové z Dubé - prodejem se na tvrz dostávají
  • 1656 - 1691? - Borovanští z Borovan - prodejem Petrovice získává
  • 1691? - 1693 - Maxmilián Norbert Krakovský z Kolovrat - Petrovice kupuje
  • 1693 - 1694 - František Antonín hrabě Špork - ruší však kupní smlouvu a vrací
  • 1694 - 1701 - Maxmiliánu Norbertu Krakovskému z Kolovrat - opětovným prodejem získávají
  • 1701 - Přehořovští z Kvasejovic - panství dědí dcera Anna provdaná Záblatská z Tulešic
  • 1716 - Záblatští z Tulešic - prodejem postupují Petrovice
  • 1716 - 1734 - Františku Karlu Pecelimu z Adlersheimu - po jeho smrti Petrovice dědí jeho sestřenec
  • 1734 - 1784 - Jan Jindřich svobodný pán z Bissingenu - po něm panství dědí 4letý synovec manželky vdovy pána z Bissingenu - J.J. Voračický
  • 1784 - 1796- Petrovice jsou však v doživotním užívání vdovy Františky z Bissingenu a její společnice, teprve po jejich smrti se panství ujímá právoplatný dědic
  • 1796 - 1838 - Jáchym Jindřich Voračický - Bissingen z Paběnic - po jeho smrti dědí dcery
  • 1838 - 1861 - Eleonora hraběnka Kounicová, rozená Voračická - Bissingen
  • 1861 - 1892? - Bellotové
  • 1892? - 1908 - František Procházka z Měcholup
  • 1908 - 1925- Marie Antonie Silva-Taroucová - od r.1912 - v nájmu Ludvík Kolben
  • 1925 - Roman Daner kupuje zámek a statek

Největší rozvoj zaznamenaly Petrovice zejména po roce 1716, kdy je koupil František Peceli z Adlersheimu. Na místě původní středověké tvrze nechal postavit barokní zámek a zřejmě i barokně upravit kostel sv. Jakuba. K chrámové lodi byla přistavena zákristie a věž s původně cibulovou bání. Do této věže byl r. 1776 přenesen z opodál stojící dřevěné zvonice zvon, odlitý v roce 1694. (Druhý zvon kostel dostal až v r.1865 péčí jednoho ze zakladatelů firmy Sellier & Bellot, francouzského průmyslníka Nicolase Bellota.) Při zmíněné přestavbě Františka Peceliho - v první polovině 18tého století - byla do zdí kostela proražena nová okna v barokním slohu, byl rovněž zrušen původní gotický vchod od tvrze a zbudován nový - pod přistavěnou věží. Původní vchod byl zazděn. Po sejmutí omítky při další rekonstrukci kostela v roce 1910 byl portál opraven a je k vidění na jižní stěně kostela. Tato druhá rekonstrukce byla zvolena v novogotickém stylu. Byla provedena velmi citlivě zásluhou hraběte Arnošta Emanuela Silva Taroucy. Pro vnější vzhled kostela byla zvolena forma pozdní gotiky, pro interiér neorománská, vhodně využívající nejstarších stavebních prvků původního chrámu. Se zánikem roboty a vrchnostenské správy v roce 1848 začal být v českých zemích budován systém místní samosprávy. Petrovice, které měly v té době 27 usedlostí s 338 obyvateli, tehdy tvořily jednu politickou obec s Horními Měcholupy, územně příslušnou do říčanského okresu a to až do roku 1920. V tomto roce sice vzniká Velká Praha a k hlavnímu městu se připojují některé okolní obce, avšak Petrovice nadále spadají pod Okresní úřad Říčany. K hlavnímu městu byly připojeny až 1.ledna 1968 a připadly do desátého pražského obvodu. Jednotka samosprávy - místní národní výbor - v obci však zůstává zachován. Po roce 1989 se Petrovice staly jednou z 57 městských částí s vlastním zastupitelstvem.

Kroniky Petrovic ke stažení.