Kostel sv. Jakuba Staršího

Z dějin nejstarší historické památky v Petrovicích

Kostel sv. Jakuba Staršího je bezesporu nejstarší dochovanou stavební památkou v Petrovicích. První písemné zprávy o farnosti u zdejšího kostela pocházejí z doby vlády Karla IV. Jedna z nich se nachází v Registru papežských desátků, kde jsou uvedeny farní vesnice, jež tento poplatek odvedly. Týká se nejspíše roku 1352. Druhá zpráva je zanesena v tzv. Konfirmačních knihách, do nichž se zaznamenávaly změny v obsazení církevních úřadů. Ke dni 5.února 1355 zde bylo zapsáno, že “duchovní Volfard byl potvrzen na faru v Petrovicích, uprázdněnou smrtí faráře Matyáše, za přítomnosti Mikuláše Klementera, měšťana Většího Města pražského.” Z tohoto stručného sdělení vyplývá, že Petrovice byly farní obcí a že zde již musel existovat kostel. Nedochovaly se však žádné písemné prameny obsahující svědectví o tom, kdo ho nechal postavit a ve které době se tak stalo.

Původní středověká stavba

Stavební průzkum prokázal, že petrovický kostelík vznikl pravděpodobně už ve druhé polovině 13.století. Jedná se o raněgotickou stavbu, která ještě nese stopy románského slohu. Původní jednoduchá budova obdélníkového půdorysu není ničím členěná zvenčí ani uvnitř. Kostelní loď navazuje bezprostředně na presbyterium (kněžiště, t.j. prostor kolem hlavního oltáře určený pro kněze) a rozhraní mezi nimi není naznačeno ani jinde se obvykle vyskytujícím triumfálním obloukem. Jednolitý je také plochý strop sálu. Světlo původně pronikalo dovnitř pouze vchodem z jižní strany, dnes již dávno zazděným, a jediným menším oknem umístěným uprostřed čelní stěny kněžiště (tzv. závěru). Zachována je z něj pouze horní klenutá část ostění. Toto okno, které se svým tvarem ještě hlásí do románské doby, bylo patrně jedním z mála architektonických prvků, jež prostou stavbu zpočátku zdobily. Teprve později, nejspíše počátkem 15.století, nechala tehdejší petrovická vrchnost provést malířskou výzdobu interiéru. Ve druhé polovině 15.století byl vchod ve tvaru lomeného oblouku opatřen umělecky zdobeným portálem v pozdněgotickém slohu. Jednoduchou výzdobu kostela doplňovalo sanktuarium (schránka na hostie), vyhloubené ve zdi vpravo od oltáře a zdobené raněgotickým ostěním ve tvaru dvojice trojlaločných obloučků.

O středověké farnosti u kostela sv. Jakuba toho příliš nevíme. Dokázat můžeme jen to, že existovala už ve 14.století a zřejmě nebyla příliš velká, snad k ní náležely jen Petrovice.

Barokní úprava

Po roce 1712 nechal tehdejší majitel Petrovic František Paceli z Adlersheimu vystavět ve vrchnostenském dvoře na místě původní středověké tvrze barokní zámeček. Je nanejvýše pravděpodobné, že právě v souvislosti s tímto významným stavebním počinem došlo ve druhé čtvrtině 18.století k rekonstrukci a dostavbě zřejmě již chátrajícího kostelíku sv. Jakuba, který se nacházel v bezprostřední blízkosti nového panského sídla. K jeho jediné ničím nečleněné budově byla v ose kostelní lodi přistavěna sakristie na východní straně (se stropem sklenutým do kříže) a hranolová věž se zkosenými nárožími a cibulovou bání na straně západní. V ní byla roku 1776 zřízena zvonice. Pod touto věží se nyní do kostela vcházelo – starší vchod v jižní stěně byl včetně portálu zazděn. Vnější zdi byly podle tehdejšího zvyku omítnuty. V důsledku těchto stavebních úprav získal kostel sv. Jakuba barokní vzhled.

Novou podobu dostal také interiér. Světlo nyní proudilo dovnitř čtyřmi většími tzv. kasulovými okny (svým tvarem připomínají kasuli, t.j. církevní roucho). Vnitřní stěny byly pokryty silnou vrstvou omítky, která zakryla středověké malby. Ve zdi za oltářem byla vyhloubena mělká nika (výklenek) a v ní umístěn na plátně malovaný obraz sv. Jakuba. Nejspíše při této přestavbě vznikla v západní části sálu kruchta (hudební kůr, t.j. vyvýšená tribuna v úrovni patra určená pro varhany, zpěváky a hudebníky).

Malý hřbitov, který se kolem kostela rozkládal nejspíše od samého počátku, byl nejpozději v této době obehnán zdí, na které byly instalovány čtyři kamenné sochy světců. Dvě z nich jsou umístěny na pilířích, jež rámují vchod na hřbitov, vlevo je sv. Jakub Starší, vpravo sv. Juda Tadeáš. Třetí, značně poškozená a dosud nerestaurovaná socha se nalézá o kousek dál vpravo. Není známo, koho představuje. Čtvrtá barokní plastika již neexistuje. Na hřbitově u kostela se pohřbívalo až do roku 1930, než byl vybudován nový obecní hřbitov za vsí.

Tak jako všude v okolních kostelech začalo se i u sv. Jakuba sloužit v husitských dobách podobojí. Roku 1624 však musel kališnický farář z rozkazu císaře Ferdinanda II. zdejší farnost opustit a obec připadla pod duchovní správu čestlické fary. To však situaci neřešilo. V pobělohorské době byl katolických duchovních nedostatek, a tak ani Čestlice neměly vlastního faráře. Dlouhá léta sem přicházeli sloužit nedělní a sváteční bohoslužby jezuité z koleje na Starém Městě pražském. Teprve roku 1678 zde znovu ustavili faráře a přiřkli farnosti pole a desátky na jeho živobytí. Sv. Jakub se stal filiálním kostelem farního kostela sv. Prokopa v Čestlicích, odkud přicházeli duchovní po několik století konat mše i do Petrovic.

Regotizace

Ke druhé zásadní přestavbě kostela sv. Jakuba došlo v roce 1910. Byla provedena péčí hraběcího páru Arnošta Emanuela Silva Taroucy a jeho choti Marie Antonie Gabriely, která o dva roky dříve přikoupila k rozsáhlejšímu průhonickému panství, jež bylo už delší dobu jejich majetkem, ještě petrovický stateček. Záměrem této rekonstrukce bylo dát kostelu opět gotickou podobu. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně učiněno pod vlivem doznívajícího purismu, architektonického směru, jenž usiloval o to, aby renovované stavební památky byly slohově čisté. To znamená, že měly nést rysy pouze jediného slohu, valnou většinou toho, v němž byly původně postaveny. V případě petrovického kostela šlo samozřejmě o sloh gotický. Typicky barokní cibulovou báň zakončující věž nahradil štíhlý čtyřboký jehlan. Byly strženy vnější omítky a opraveno původní obložení zdí lomovým kamenem. Věž zůstala omítnutá. Při těchto pracích byl na jižní straně kostela objeven zazděný gotický portál a poté upraven jako součást fasády. Stržení vnitřní omítky přineslo odhalení středověké malířské výzdoby. Nástěnné malby byly částečně zrestaurovány, k jejich generální rekonstrukci došlo roku 1980. Barokní nástropní fresku nahradil dřevěný tabulový strop. Podobně byla zadaptována i kruchta.

Svědectví o dávných časech

Středověké malby se nedochovaly v celém rozsahu. Nejcennější malba se nachází na jižní stěně (vpravo, stojíme-li čelem k oltáři).

Výjev Panna Marie Ochranitelka se světci a donátory je výjimečný i tematicky. Jde o tzv. votivní obraz, to znamená darovaný kostelu na základě určitého příslibu (např. uzdravení, vyváznutí z nebezpečí apod.), na němž je zobrazen sám donátor (osoba, která obraz nechala zhotovit a darovala jej církvi). V našem případě se jedná o Johánka Kbelského, pána na Petrovicích v letech 1399-1415. Štít s erbem se zkříženými trojhrotými vidlemi v černo-stříbrném provedení za jeho postavou patřil pravděpodobně rodu Kbelských. Donátor klečí vlevo u nohou Panny Marie. Vpravo je zobrazena jeho žena Anna, rozená Klementerová, jež mu přinesla ves věnem. Štít s erbem Klementerů je téměř neznatelný. Dvě postavičky umístěné mezi manžely jsou jejich děti, dcera Kateřina a syn Janek. Jak je charakteristické pro gotický votivní obraz, donátorova rodina je proti světcům mnohem menší. Na výjevu vyniká Panna Marie s Ježíškem a dvěma světci. Jejich postavy jsou dnes už jen torzem, výjev však zřejmě pokračoval dozadu k původnímu vchodu. Zobrazení Johánka a Anny Kbelských z počátku 15.století je vedle písemných pramenů pozoruhodným svědectvím o nejstarších známých držitelích Petrovic.

Uprostřed severní stěny vynikají tři pásy s figurálními výjevy, které zpodobňují legendu o životě a smrti světice, zasazené do ornamentálního rámce. Zdá se, že nástěnné obrazy měly kompozičně oddělit presbyterium od kostelní lodi. Ve srovnání s votivním obrazem na protější stěně je však Stínání světice nedokonalé, snad proto, že bylo dílem jiného nebo ještě nepříliš zkušeného malíře. Tato malba, za staletí mnohem více poškozená,

byla po odhalení nezřetelná, proto se až do jejího zrestaurování soudilo, že se jedná o výjev klanění tří králů. Rovněž tento výjev pokračoval dozadu. Mezi oknem a průčelní stěnou je znatelný fragment iluzívního oltáře – v trojúhelníkovém štítu tzv. vimperku s věžičkami (fiálami) je umístěna postava bolestného Ježíše Krista. Směrem dozadu byl znázorněn sv. Kryštof s Ježíškem (dnes dělí obě malby okno).

Kostel je zařízen velmi jednoduše. Na oltářní menze stojí nevelký oltář, o jehož původu není nic známo. Nápis Obnoveno 1887 tužkou na zadní stěně svědčí o tom, že se jedná o starší práci. Za oltářem, uprostřed čelní stěny je umístěn barokní obraz apoštola Jakuba Staršího, jemuž je petrovický kostel zasvěcen. Výzdobu kostela tvoří dále dřevěná plastika Ukřižovaného Krista pocházející z počátku 18.století se zlacenou rouškou v životní velikosti a čtyři obrazy evangelistů z konce 17.století. Podle pro ně charakteristických atributů můžeme určit, že vlevo se nachází Marek s okřídleným lvem (vpředu) a Lukáš s obětním dobytčetem (vzadu), vpravo Matouš s andělem (vpředu) a Jan s orlem (vzadu). Jednoduché dubové lavice pocházejí z roku 1910.

Obnovení farnosti

14.ledna 1996 se kostel sv. Jakuba dočkal obnovení katolické farnosti. Slavnostní mši sloužil kardinál a pražský arcibiskup Miloslav Vlk. Prvofarářem se stal polský duchovní P. Romuald Brudnowski. V současné době pečuje o farní obec, kterou tvoří především obyvatelé Petrovic a Horních Měcholup, RNDr. et Mgr. P. Miloš František Převrátil.

-----
Článek převzat z Petrovické revue – autorka doc. PhDr. Dana Picková, CSc.

Kostel sv. Jakuba Staršího