Na někdejší hlavní ulici Edisonova, spojující Petrovice s Horními Měcholupy, stojí kamenný pomník původně postavený k uctění památky vojáků - petrovických občanů, padlých v 1. světové válce.
Na pylonu, stojícím uprostřed, se nachází reliéf chlapce se smuteční girlandou a nad ním nápis ČEST PADLÝM. V levé části památníku jsou vsazeny vedle sebe dvě obdélníkové bronzové desky.
Po 1. světové válce se členové většiny petrovických spolků a organizací angažovali v aktivitách k získání finančních prostředků na zbudování pomníku padlým. Postavení pomníku navrhla obci v roce 1922 Místní jednota legionářů v Petrovicích. Finanční prostředky se však nevybíraly jen na pomník padlým, ale i na pomoc jejich pozůstalým.
Petrovický kronikář Václav Janoušek vcelku podrobně zaznamenal okolnosti i průběh výstavby pomníku padlým v Petrovicích. Tak se z kroniky můžeme dovědět, že …. „16. července 1922 se sešlo komité pro zbudování dotčeného pomníku, aby provedlo k žádosti výborové schůze jednoty místních legionářů to, o čem již dlouho se přemýšlelo, totiž stavbu pomníku.“ Byly také vykonány volby výboru, který byl tvořen výhradně legionáři. Předsedou byl zvolen Antonín Kutina, místopředsedou Antonín Zika a jednatelem právě petrovický kronikář Václav Janoušek. Členy výboru byli ještě zvoleni Václav Rathous, Josef Pyšna, Adolf Žemla a Josef Kutina. Schůzí výboru se účastnili také zástupci obecního zastupitelstva (starosta Josef Holý, František Šváb, Jindřich Kraus a Karel Aron) a revizoři účtů (Ludvík Kolben a A. Hanke), ti již legionáři nebyli a jejich funkce při jednáních výboru byla ryze odborná.
Slavnostní odhalení se konalo 27. srpna 1922. Popis slavnosti a pamětní listina o zřízení byly v uzavřené láhvi dodatečně zazděny do základu pomníku pro „věčné časy“. V předvečer odhalení pomníku pak …..sehrál „Sokol“ v sokolovně Krausovy „Kostnické plameny“ za režie pana V. Janouška, byla uspořádána slavnostní akademie s recitacemi a sestaveny historické živé obrazy. Druhý den za účasti dosud v Petrovicích nebývalé, odevzdán byl pomník veřejnosti. Celý průběh slavnosti i pamětní listina zazděna je v neprodyšně uzavřené lahvi v základu pomníku pro věčné časy.“
Oběti válečných let 1914 – 1918
Levá deska nese nadpis Oběti válečných let 1914 - 1918. Obsahuje jména s daty narození. Data ani místa úmrtí a posledního odpočinku nejsou většinou známa:
Černovský Josef 1892
Chaloupka Bedřich 1881
Chaloupka František 1881
Chadim Ota 1889
Náhlík Josef 1892
Petříček Jaroslav 1875
Průcha Jan 1874
Rokos Václav 1891
Růžička František 1877
Sitta Josef 1884
Smolík Josef 1872
Srp František 1892
Šafra Karel 1895
Žebro Jar 1895
Při 10. výročí republiky v roce 1928 byl do památníku uložen Pamětní list a schránka s prstí, dovezená z francouzských bojišť u Werdunu, Weuzeeressu, Arasu a Teronu. Přivezli ji zástupci Čs. obce legionářské generálové Šidlík a Matička a br. Mareš, pro památník ji získal legionář Josef Pyšna.
Pamětní list
Podepsané korporace a zástupci obce Petrovice a Horní Měcholupy, v hluboce procítěné oddanosti a věrnosti k naší drahé republice, dnes, t.j. 28. října r. 1928, u příležitosti 10.letého trvání naší republiky, navštívili jsme památník padlých našich vojínů spoluobčanů a do tohoto kamenného památníku jsme uložili prsť z bojiště francouzského, prosáklou krví československých legionářů v bitvách u Werdunu – Weuzeeressu – Arasu a Teronu, kterouž za letošního zájezdu do Francie přivezli zástupci čs. obce legionářské generálové Šidlík – Matička a bratr Mareš, kterážto hlína byla od těchto prostřednictvím legionáře Josefa Pyšny pro zdejší památník získána a ku poctě našich drahých padlých při oslavě 10. letého výročí republiky na trvalou paměť do mohyly zazděna.
Podepsané korporace provolávají k dalšímu trvání Republiky československé mnoho zdaru.
František Šváb – starosta obce
Antonín Kutina a Josef Pyšna za Jednotu legionářů
Josef Srbecký za dělnický spolek Pokrok
Čeněk Jukl za sbor dobrovolných hasičů
J.Bureš za sportovní klub Petrovice
Josef Holý – kronikář obce
Jaroslav Rendl za tělovýchovnou jednotu Sokol
Karpíšek za organizace československých národních sociálů
Zahynuvší v letech 1939 – 1945
Druhá deska na pomníku nese jména zahynuvších ve 2. světové válce:
Klinger Josef * 1898 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 44 let
Klinger Karel * 1929 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 13 let
Klingerová Anna * 1939 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 3 roky
Klingerová Eva * 1931 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 11 let
Klingerová, rozená Krausová Valérie * 1897 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec, 45 let
Kraus Bedřich * 1901 - † 19. 10. 1942 konc. tábor Osvětim 41 let
Kraus Jindřich * 1866 - † 22. 10. 1942 konc. tábor Treblinka 76 let
Klingerovi a Krausovi byli spřízněné židovské rodiny. Valérie Krausová si vzala za manžela Josefa Klingera. Obě rodiny se díky tomuto sňatku před válkou podílely na provozu petrovického pivovaru. Díky svému původu se dostali Klingerovi i Krausovi na fašistický seznam, podle něhož měli být do konce roku 1942 vyhlazeni židé a později i staří lidé. První se do terezínského ghetta dostala Emílie Krausová – již 8. září 1942. Do vyhlazovacího tábora se naštěstí nedostala a 5. května 1945 byla mezi osvobozenými vězni. Dne 11. září 1942 spolu s dalším asi tisícem lidí židovského původu nahnali do Veletržního paláce na holešovickém výstavišti a ráno pak do vlaku do Bohušovic i celou rodinu Josefa Klingera. Z Bohušovic do Terezína pak pod německými samopaly došli pěšky 12. září 1942. Za deset dní 22. září byla opět celá rodina zařazena do transportu na východ. Do Malého Trostince Klingerovi dorazili ještě týž den. Po příjezdu do vyhlazovacího tábora, ležícího u Minsku - v místech, které budete jen těžko hledat na mapě, nahnali všechny nové vězně pod sprchy. Ze sprch však místo vody unikal plyn. A tak ještě v ten samý den odjezdu z Terezína celá rodina zemřela, včetně tříleté Aničky.
Otec Emílie Krausové Leo se do Terezína dostal až v lednu 1945. Transport se mu vyhýbal tak dlouho díky tomu, že žil ve smíšeném manželství s křesťankou. Poměrně krátký pobyt v lágru přežil a do Petrovic se vrátil společně se svou dcerou 5. května 1945. Takové štěstí ovšem neměl jeho bratr Bedřich, se kterým se jeho, rovněž křesťanská manželka, rozvedla, a tak v Terezíně čekal na svůj další osud již od 9. dubna 1943. Ten se naplnil 18. prosince téhož roku, kdy byl Bedřich Kraus zařazen s dalšími 2500 vězni do transportu do Osvětimi. Zahynul v týž den, rovněž bezprostředně po příjezdu do tábora. Stejný osud potkal rok před tím i otce Lea a Bedřicha, Jindřicha Krause. Do transportu byl v Terezíně zařazen spolu s dalšími 2017 vězni 22. prosince 1942. Datum úmrtí v dokladech se rovněž s datem transportu shoduje.
Zdeněk Náhlík (* 1924 - † 30. dubna 1945, 21 let). Jeden z petrovických, kteří byli povoláni a totálně nasazeni. Zdeněk Náhlík již ve svých 19 letech musel pracovat v Dolních Rakousích, poblíž Salzburgu, jako topič na dráze.
Antonín Volše (* 1915), zahynul rovněž na nucených pracech v lágru v Německu.
František Harza (* 1899) byl v rámci totálního nasazení služebně přidělen jako železničář v Dolních Rakousích.
V kronice se můžeme dočíst, že deska obětem 2. světové války byla na pomníku péčí místní Osvětové rady odhalena 28. října 1947. Na pomníku chybí jméno dalšího z petrovických občanů, pana Karla Vojtěchovského, o jehož smrti je v kronice záznam (byl zatčen za ilegální činnost a zemřel roku 1943 v německém vězení na tuberkulózu). Jeho jméno je totiž již uvedeno jako první mezi oběťmi na hornoměcholupském pomníku, bydlel tedy zřejmě v té části Petrovic, která byla na počátku války přičleněna k Horním Měcholupům.
Dostavba pomníku
V roce 1970 byla k pomníku přistavěna křídla z lomového kamene a vsazeny do něho nové sjednocené desky se jmény padlých a umučených. Původní deska byla přestěhována na hřbitov. Poslední úpravy se v okolí pomníku prováděly při stavbě technické dovybavenosti městské části Praha - Petrovice v polovině devadesátých let minulého století. Každoročně u příležitosti oslav vzniku republiky probíhá u pomníku pietní akt, stejně tak jako na hřbitově, kde jsou instalovány původní desky se stejnými jmény.
-----
Převzato z článku: www.historickykaleidoskop.cz/3-2007/pamatnik-obetem-svetovych-valek-v-praze-petrovicich.html
